Šachový hausbót v tropech

Pozoruhodný turnaj se za české účasti odehrál v brakických vodách jihozápadní Indie

Brakické vody jihozápadní Indie jsou největší turistickou atrakcí státu Kérala a také jeho důležitou dopravní tepnou. Více než 900 km kanálů a jezer, které jsou propojeny s velkými kéralskými řekami i s Indickým oceánem, je hojně využíváno nejen jako výletní turistické místo, ale i místními jako jejich základní dopravní infrastruktura.

Právě po těchto kanálech a jezerech plul Šachový hausbót – nádherný šachový projekt, společně organizovaný společností Orient Chess Moves a kéralskou centrálou cestovního ruchu. Hlavní organizátor celého projektu N. R. Anilkumar říká, že byl inspirován Šachovým vlakem, kterého se v minulém roce sám zúčastnil, a obecně ideou kombinace šachu a turismu.

Šachového turnaje Chess Houseboat 2020 se zúčastnilo necelých třicet šachistů, z čehož šest přiletělo z Evropy. Z hlediska národních federací měla hned po Indii největší zastoupení Česká republika, kterou v jihozápadní Indii reprezentovali autor této rubriky Pavel Matocha, advokát Jiří Navrátil a 73letý brněnský šachista Karel Glacner, jenž byl nejstarším účastníkem turnaje. A čeští šachisté se v tropech neztratili: Pavel Matocha vybojoval v osmikolovém rapid turnaji Chess Houseboat osmé místo a Jiří Navrátil byl nejlepším seniorským hráčem v turnaji a také vítězem přidruženého bleskového turnaje.

Z šachové hlediska bylo pro Evropany překvapivé, jak zcela nevypovídající jsou údaje o ratingu indických šachistů. Zejména v případě dětí se z nich nedá téměř nic vyvozovat. Dobře to bylo vidět třeba na kéralském mládežníkovi Brightu Leemu Sunilkumarovi, který má elo pouhých 1610 bodů, ale v turnaji uhrál 7 bodů z 8 partií a skončil druhý mezi zkušenými turnajovými hráči s mezinárodními tituly – vítězem FM M. B. Muralidharanem a třetím IM N. R. Anilkumarem.

Řada indických šachistů bez ratingu či s minimálním ratingem kolem 1200 elo hrála na úrovni první výkonnostní třídy, což odpovídá ratingu cca 2000 elo. Podhodnocené ratingy budou dílem relativní izolace kéralských šachistů od zbytku světa. A žádný rating i u zjevně zkušených šachistů pak musí být důsledkem skutečnosti, že mnoho tamních turnajů se hraje bez zápočtu na mezinárodní elo listinu (pravděpodobně kvůli ušetření poplatku FIDE za každého účastníka turnaje).

Šachy však nebyly jediným a pro většinu účastníků ani hlavním programem akce. Tím byla příležitost seznámit se s tímto unikátním cípem Indie. Turnaj se postupně hrál na plujícím hausbótu Spicy Route, kterým se krátce před tím plavil nizozemský královský pár, v brakických vodách Alappuzhy, dále na břehu Indického oceánu v Mararikulam, v luxusním hotelu Crown Plaza v hlavním městě v Kóčinu a zakončen byl v Thrissuru v Rasa Gurukul u široké řeky Chalakudi. Její hladina při povodni po monzunových deštích před dvěma roky stoupla o deset metrů a zaplavila vodou a bahnem široké okolí.

Těžko do pár řádek vtěsnat všechny pozoruhodnosti, proto jen malý výběr jako inspirace pro všechny šachové turisty. Vodopád Athirappily v hlubokých pralesích, kde žijí i sloni a tygři. Kostel v Kóčinu, kde byl pohřbený slavný mořeplavec Vasco da Gama. Synagoga a židovské město v Kóčinu, kam Židé přišli dle legendy již devět set let před Kristem za krále Šalamouna. Vesnice Kumarakom, kde se žije ještě velmi tradičním způsobem…

PAVEL MATOCHA

Foto na úvodním obrázku: Indičtí šachisté jsou lepší než jejich rating. Pavel Matocha před partií s talentovaným kéralským hráčem D. V. Anantapadmanabhem. FOTO ALŽBĚTA MATOCHOVÁ

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*