Michail Ivanovič Čigorin byl jedním z nejlepších ruských šachistů
všech dob. Nebyl jenom skvělým praktickým hráčem, který se
v zápasech s Wilhelmem Steinitzem dvakrát ucházel o titul mistra
světa, ale šlo i o vynikajícího teoretika a šachového žurnalistu.
Mistr Čigorin se narodil 12. listopadu 1850 v ruské Gatčině. Jeho rodičepoměrně brzy zemřeli a teta, které byl mladý Michail svěřen po jejich smrti, jej předala místnímu Gatčinskému sirotčímu institutu
cara Mikuláše I., kde se posléze Čigorin v 16 letech naučil od jednoho z tamějších pedagogů šachy. Poté byl však za svoji účast v nepokojích, které v institutu proběhly v roce 1868, ze školy vyloučen, což na dalších pět let znamenalo i odloučení od královské hry.
V osmnácti letech vstoupil Čigorin do státních služeb a až do roku
1873 se šachu se téměř nevěnoval. Pak ovšem nastává změna: třiadvacetiletý Čigorin začíná pravidelně navštěvovat petrohradskou kavárnu Dominik, kde ve hře o peníze drtí
jednoho soupeře za druhým. Spřátelil se také s Winawerem a Schiffersem a zejména první jmenovaný vynaložil mnoho času k tomu, aby Michaila Čigorina přesvědčil ke vstupu na profesionální šachovou dráhu. K tomu došlo o dva roky později, kdy, snad i pod dojmem úspěchu na silném petrohradském turnaji, Čigorin stání službu opouští a jeho povoláním se stávají šachy. Již v roce 1878 je považován za nejsilnějšího ruského hráče. A nejsilnější ruský šachista o sobě dal světu rychle vědět. Ve svém
prvním mezinárodním vystoupení v Berlíně 1881 dělil společně s Alapinem třetí místo, když jej předstihli pouze mistři Blackburne a Zuckertort. O osm let později Čigorin vítězí v New Yorku na šestém americkém kongresu a stříbro získává i v jednom
z nejsilnějších a nejslavnějších turnajů všech dob, v Hastingsu
1895, kde se mu na záda dívali takoví borci jako Wilhelm Steinitz, EmanuelLasker či Siegbert Tarrasch.K roku 1895 se vztahuje i zpětně přepočítaný nejvyšší rating, kterého
Michail Ivanovič dosáhl – 2797 bodů. Prvenství a sláva turnajového
vítěze budou ruského šampiona provázet i v Budapešti 1896, ve
Vídni 1903 a na třech domácích turnajích hraných v letech 1899–1901. Čigorin neslavil úspěchy pouze v turnajích, ale byl také velice obávaným zápasovým hráčem. Před jeho uměním se museli sklonit Alapin, Schiffers a Teichman a porazit jej nedokázal ani Siegbert Tarrasch, jejichž souboj na 22 partií se skončil nerozhodně
9:9 při čtyřech remízách. Čigorinovým největším soupeřem
byl ovšem první mistr světa – Wilhelm Steinitz. Oba tehdejší nejlepší
světoví šachisté spolu sehráli tři zápasy. Ten první, hraný mezi
Ruskem a Spojenými státy pomocí telegrafu, se skončil Čigorinovým
triumfem, ale v těch následujících a mnohem důležitějších se už radoval pražský rodák. První ze zápasů o titul mistra světa se hrál od 20. ledna do 24. února1889 v kubánské Havaně a Steinitz
v něm zvítězil 10,5:6,5 bodu. I druhý ze zápasů hostila Havana a ani v prvních čtyřech únorových týdnech roku 1892 Čigorinovi štěstěna nepřála, když svému soupeři podlehl sice těsněji, ale přece10,5:12,5.
Redakčně zkráceno
Autor článku Václav Pech
Napište komentář