Ohrožení sovětské dominance

Přesně před padesáti lety probíhal v Bělehradě nejslavnější šachový zápas družstev všech dob. V utkání století, jak byl posléze nazýván, bojovala dvě desetičlenná družstva: Sovětský svaz proti výběru světa.

SSSR tehdy světovému šachu dominoval, od roku 1952 získával zlato na každé šachové olympiádě. A přestože vzhledem k věku v sestavě Sovětů ještě nehrály dvě budoucí hvězdy z největších Karpov a Kasparov, bylo v ní hned pět mistrů světa! V Bělehradě v roce 1970 totiž za Sovětský svaz hráli tehdejší mistr světa Boris Spasskij a jeho předchůdci Tigran Petrosjan, Michail Tal, Vasilij Smyslov a Michail Botvinnik. K nim Sověti nominovali další hráče světové špičky, jako byl třeba Viktor Korčnoj.

Tomuto hvězdami nabitému souboru se postavil tým, který měl na první šachovnici Benta Larsena, ale fakticky už tehdy ho vedl budoucí mistr světa Bobby Fischer, který Larsenovi galantně přenechal první desku a exceloval na druhé.

V týmu světa nechyběl ani český velmistr Vlastimil Hort, jenž později vyprávěl, jak se dostal na čtvrtou šachovnici: „Když jsme měli před zápasem poradu, kdo bude hrát na které šachovnici, tak se Reshevsky s Najdorfem hádali, kdo z nich dvou by měl být na čtvrté desce za Larsenem, Fischerem a Portischem. ,Poslouchejte,‘ vstoupil jim do toho mladičký Bobby Fischer. ,Na čtyřce by měl hrát Vlasti!‘“

Nicméně moc nechybělo a tehdejší Československo svého zástupce ve výběru světa nemělo. Velmistr Hort vyrazil do Bělehradu společně s karikaturistou Otakarem Maškem malou „erosmičkou“ neboli Renaultem 8. Řídil Hort, který cestou řekl, že to zvládne na jeden zátah, protože je v dobré kondici. Jenže v pět hodin ráno, sto kilometrů před Bělehradem, za volantem usnul. „Jo, měli jsme tenkrát štěstí,“ vzpomínal na ten okamžik Vlastimil Hort minulý týden při telefonním rozhovoru s Lidovými novinami.

Mašek jel do Bělehradu s Hortem ne jako jeho sekundant, ale aby společně o této události připravili knížku, která napřesrok v nakladatelství Olympia skutečně vyšla pod jednoduchým názvem Utkání století SSSR – svět. A hned v jejím úvodu na hraniční zážitek při autonehodě zavzpomínal i spolujezdec Mašek: „Zdříml jsem si. Na hodinku? Na minutu? Nevím, nepamatuji se. Zato nikdy nezapomenu, že jsem najednou viděl strašně bílý, rychle se zvětšující patník, potom prudké vybočení na druhou stranu a pak celou řadu dalších vyceněných patníků. Zdříml si také Vlastimil. Na vteřinu? Desetinu? Setinu vteřiny?“

Naštěstí to však dobře dopadlo, Hort se z mikrospánku včas probral, kritickou situaci vybral a na vrcholnou událost tehdejšího sportovního světa dorazili v pořádku.

Dva tisíce vstupenek do bělehradského Domu odborů bylo okamžitě rozebráno, další tisíce lidí sledovaly průběh zápasu před budovou, kde byly nejzajímavější partie promítány z osobního automobilu na zeď a rovnou komentovány. Zápas sledoval celý svět. A všichni očekávali drtivé vítězství Sovětů.

Utkání století se hrálo na čtyři kola, ze kterých se starým olympijským systémem sčítaly body. V prvním kole vyhráli Sověti těsně 5,5 : 4,5, když na jejich straně zavěsili Geller, Tajmanov a Botvinnik. Pro hráče výběru světa bylo pozitivním překvapením, že na prvních čtyřech deskách suverénně vyhrál 3:1, když černými figurami Larsen remizoval se Spasským a Portisch s Korčným, zatímco s bílými figurami zvítězili Fischer (proti Petrosjanovi) a Hort (proti Polugajevskému).

Ve tři ráno u Fischera

Atmosféra v týmu světa, jehož nehrajícím kapitánem byl bývalý mistr světa Max Euwe, byla výborná. Vlastimil Hort ve výše zmíněné knize vzpomíná, že budoucí mistr světa, tehdy sedmadvacetiletý Bobby Fischer, se mu svojí partií s bývalým mistrem světa Petrosjanem chlubil v hotelovém pokoji pozdě v noci.

„Partii mně americký přeborník ukazoval ve tři hodiny ráno,“ psal Hort. „Musím přiznat, že Fischer je při analýze objektivní. Při hře však hledá vždy ty nejagresivnější tahy. Jeho oblíbeným výrazem je, že po nějakém silném tahu, kdy získává iniciativu, prohlásí: ,And I’ll crush you‘ (Teď tě rozdrtím).“

Ve druhém kole ale Sověti zvítězili hladce 6:4. Celkově tak vedli již o tři body a zdálo se, že zápas pro ně bude snadnou záležitostí. V týmu světa opět vyhrál Bobby Fischer, ke kterému se tentokrát přidal nejstarší účastník zápasu, šedesátiletý Miguel Najdorf, jenž porazil exmistra světa Michaila Tala. Nejpamátnější partií kola, a jak se později ukázalo, i nejkrásnější partií celého zápasu, byla nádherná výhra Borise Spasského. Ta partie stojí za připomenutí.

Larsen–Spasskij

Utkání století, Bělehrad 1970

1. b3 e5 2. Sb2 Jc6 3. c4 Jf6 4. Jf3 e4 5. Jd4 Sc5 6. Jxc6 dxc6 7. e3 Sf5 8. Dc2 De7 9. Se2 0-0-0 10. f4? Jg4! 11. g3 h5 12. h3

Po dvanácti tazích to s bílým vypadá hodně špatně. Začal pasivně, dovolil si provokativní čtvrtý tah, kde ztrácel tempa, a po chybně agresivním desátém tahu se dostal do prohrané pozice. Nešlo pokračovat ve vývinu, protože na 12. Jc3 by přišlo rozhodující 12… Vxd2! a dále například 13. Dxd2 Sxe3 14. Dc2 Sf2+ 15. Kd2 (po 15. Kf1 nebo Kd1 by černý nasadil vidle na krále a dámu 15… Je3+) Je3 16. Db1 Vd8+ 17. Kc1 a bílý musí začít vracet materiál, aby nedostal hned mat, ale stejně nemá šanci se zachránit.

12… h4! Spasskij obětovává figuru.

13. hxg4 hxg3 14. Vg1

14… Vh1!! Nádherná oběť věže.

15. Vxh1 g2 16. Vf1 Dh4+ 17. Kd1 gxf1D+ a zde, dva tahy před matem, se bílý vzdal. 0-1

Ve třetím kole se ale stalo nečekané: výběr světa se ještě překvapivě zdvihl. Díky výhrám Larsena, Portische a Reshevského vyhrál hned 6:4 (za Sověty korigoval jenom Tal), před posledním kolem opět snížil na rozdíl jediného bodu a Sověti se museli začít bát o vítězství.

Hezká a ucelená španělská hra (která je v šachu nejčastějším zahájením) v podání Reshevského, jenž dokázal porazit velkého znalce právě této šachové techniky Smyslova, získala cenu deníku Politika za nejhezčí partii kola. Stojí rozhodně za přehrání, podívejme se na ni nyní.

Reshevsky–Smyslov

Utkání století, Bělehrad 1970

1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Sb5 a6 4. Sa4 Jf6 5. 0-0 Se7 6. Ve1 b5 7. Sb3 d6 8. c3 0-0 9. h3 Ja5 10. Sc2 c5 11. d4 Jc6 12. Jbd2 Dc7 13. dxc5 dxc5 14. Jf1 Se6 15. Je3 Vad8 16. De2 c4 17. Jf5 Vfe8 18. Sg5 Jfd7 19. Sxg5 Jxe7 20. Jg5 Jg6 21. g3 h6 22. Jxe6 fxe6

Kdyby černý dobral věží 22… Vxe6, vydával by důležité centrální pole d5 všanc bílému jezdci.

23. Je3 Jc5 24. Vad1 Vxd1 25. Vxd1 Vd8 26. b4 cxb3?!

Lepší bylo 26… Jb7 než nechat ožít bílého bělopolného střelce.

27. Vxd8+ Dxd8 28. axb3 Db6 29. b4 Jd7 30. Sb3 A je to tu, bílý střelec rentgenuje černého krále a bude v pozici dlouhodobě nepříjemně dominovat. Kdyby černý nechal pěšce na c4, ušetřil by si tento nepříjemný tlak.

31… Jf6 32. Jg4 Jxg4?

Pod tlakem chybuje i exmistr světa. Lepší bylo krýt pěšce e6 králem, ale i po 32… Kf7 by měl s pozicí ještě starosti, byť šance na remízu by tu byly. Zřejmě ale přehlédl následující úder bílého:

33. Df5! Dámu samozřejmě není legální sebrat, protože ve vazbě za černým pěšcem e6 je král.

33… Dc7 Kryje pěšce e5 a pouští toho na e6.

34. Sxe6+ Jxe6 35. Dxe6+ Kf8 36. Dxa6 Dxc3 37. Dxb5

Bílý získává druhého pěšce jen dočasně (černá dáma vyšachuje pěšce e4), ale především získává volného b pěšce, který může postupovat vpřed bez bránění černými pěšci, a tak rozhodne partii.

37… De1+ 38. Kg2 Dxe4+ 39. Kh2 Ke7 40. Dc5+ Ke6 41. Dc8+ Kf7 42. Dd7+ Kg8 43. b5 A je to tady – černý král je zahnaný a bílý b pěšec může s maršálskou holí mašírovat vpřed.

43… Dc2 44. Dd5+ Kh7 45. Kg2 e4 46. Dd4 Kg8 47. b6 Db3 48. Dc5 Db2 49. Dc6 Kf7 50. h4 g6 51. Dc7+ Ke6 52. Dh7 Df6 53. Dxh6 Df3+ Kg1 a černý se vzdal. 1-0

Nekolegiální maďarský velmistr

V posledním kole nastoupilo několik náhradníků, především za nemocného mistra světa zaskočil na první šachovnici Leonid Stein, který však nedokázat vzdorovat rozjetému Larsenovi, a v týmu světa vyhrál i Wolfgang Uhlmann (nad Markem Tajmanovem). Naopak náhradník Fridrik Ólafsson nestačil na Smyslova a Borislav Ivkov na Paula Kerese. Poslední kolo tak skončilo 5:5, díky čemuž reprezentace SSSR nejtěsnějším možným skóre utkání století nakonec vyhrála.

Na porážce výběru světa se podepsala nejen slabá poslední šachovnice, kde Ivkov celkově prohrál hned 3:1 s Keresem, ale také netýmový přístup maďarského přeborníka Lajose Portische. Ten v posledním kole, i když věděl, že jeho tým potřebuje vyhrát, upřednostnil remízu, protože v individuálním hodnocení pro něj právě remíza znamenala vítězství 2,5:1,5 nad silným Viktorem Korčným. Podívejme se na tu pozici.

Portisch–Korčnoj

Utkání století, Bělehrad 1970

Zde na návrh Portische po jeho posledním tahu 25. Sf1-g2 podepsali velmistři remízu, když předtím dvakrát zopakovali pozici (černý hrál Dc6-b5 a bílý Sg2-f1 a zpět).

Velmistr Hort k tomu uvedl: „U této partie se jasně projevila určitá Achillova pata v mužstvu světa. Portisch byl zřejmě velice spokojen se svým celkovým vítězstvím nad Korčným. Kromě toho, že se mu nechtělo riskovat, slavil týž den narozeniny. Jaká partie se však má vyhrát, když ne s kvalitou navíc?“

Bílý má v pozici evidentní a rozhodující převahu. Po dalším 25… Db5 měl Portisch zahrát logické 26. 0-0-0 a jeho výhodu hodnotí počítač jako +2,20, tedy jako by měl více než o dva pěšce více.

Zbyly jen vzpomínky

Tohle památné utkání, které nakonec skončilo 6. dubna 1970 těsnou výhrou Sovětů 20,5:19,5, si v těchto dnech připomínají šachisté po celém světě. Velmi nečekané bylo především to, že na prvních čtyřech šachovnicích svět vyhrál 10,5:5,5. A na tomto skvělém výsledku se podepsal svou výhrou nad Polugajevským i náš velmistr Vlastimil Hort.

Bělehradský zápas o čtrnáct let později ve stejném formátu zopakovali v Londýně, tehdy za SSSR hráli i Karpov a Kasparov a za tým světa na prvních dvou šachovnicích Andersson s Timmanem. Viktor Korčnoj, který v roce 1970 hrál za SSSR, byl v roce 1984 již v emigraci ve Švýcarsku a hrál za svět. V Londýně 1984 vyhrál SSSR 21:19.

PAVEL MATOCHA

spolupracovník LN