Slovenský Aljechin

První velmistr slovenské šachové historie Ján Plachetka oslavil včera 74. narozeniny. Společně s velmistry Vlastimilem Hortem, Janem Smejkalem a Vlastimilem Jansou byl členem mimořádné generace československých šachistů, která z šachové olympiády v Lucernu v roce 1982 přivezla stříbrné medaile.

Velmistr Plachetka uspěl i na mnoha individuálních turnajích. Vyhrál, případně dělil první místo na turnajích v Polanici – Zdróji 1975, v Sofii 1979, v Trnavě 1979 či ve Štrasburku 1985. Dvakrát vyhrál přebor Slovenska (1975 a 1993) a z mistrovství Československa má jednu stříbrnou (1992) a dvě bronzové (1973 a1978) medaile.

„Když mistr světa Alexander Aljechin zemřel v malém hotýlku v portugalském exilu v březnu 1946, část jeho šachové duše se vznesla a vydala se spolu s pobřežním větrem na východ, blíž kjeho rodné zemi. Nad Trenčínem zlehka zakroužila, obletěla hrad a sestoupila níže, aby se spojila s duší ročního chlapce Jánka Plachetky,“ napsal velmistr Ján Markoš a pro mnoho partií vjiskřivém, bojovném aljechinovském stylu ho nazval slovenským Aljechinem.

Připomeňme při příležitosti narozenin Jána Plachetky jeho krásnou miniaturku s německým šachistou Lotharem Zinnem.

Plachetka – Zinn

Děčín 1974

1.Jf3 c5 2.b3 Jc6 3.Sb2 Jf6 4.e3 d5 5.Sb5 e6 6.Je5 Dc7 7.0-0 Sd6 8.Sxc6 bxc6 9.f4 0-0 10.Vf3 Jd7 11.Vh3 g6? Černý měl napadnout jezdce 11…f6 a po případném 12.Dh5 ho sebrat 12…fxe5 apak utéct králem přes f7. Mistr Zinn ale nechtěl dámu na h5 radši vůbec pouštět. Jenže…

12.Dh5! Bílá dáma tam stejně vletí a vůbec jí nevadí, že to políčko je napadané pěšcem.

12…Jf6 Proč by jí to také mělo vadit, když po 12…gxh5 by přišel mat druhým tahem 13.Vg3 Kh8 14.Jxf7. Černý tedy vrací jezdce na f6, odkud kryje pole h7 i napadá ještě jednou bílou dámu.

13.Jg4!! Jenže ta neustupuje a vyzývavě křičí: „Vem si mě!“ Zinn to v tuto chvíli vzdal. 1-0

Jezdcem vzít dámu nyní černý nemůže pro jednotahový mat (13…Jxh5 14.Jh6#) a po braní pěšcem 13…gxh5 přijde 14.Jxf6+ Kh8 15.Vxh5 h6 16.Jxd5+ Kh7 17.Jxc7 a bílý dobírá zpět obětovanou dámu a má dva pěšce navíc.

Velmistr Plachetka byl úspěšný nejen jako hráč, ale i jako trenér. „Kapitánoval“ ženskou i mužskou slovenskou reprezentaci, velmistryni Reginu Pokornou dovedl k titulu mistryně Evropy ačtyři roky trénoval v Tunisku. Jako trenér byl vyhledávaný nejen pro své šachové schopnosti, ale i pro svoji milou a veselou povahu. Je jediným z již zmíněné mimořádné generace československých šachistů, který má se všemi ostatními přátelské vztahy.

PAVEL MATOCHA