Dostaveníčko s pěti dámami

Nejúspěšnější hoax šachové historie aneb kuriozní pozice na turnajových šachovnicích a ve fantazii mistra světa

v normální partii také mohou být na šachovnici více než dvě dámy?“ nevěřícně kroutil hlavou kamarád, když jsem mu ukazoval krásnou šachovou studii Maria Matouše z knihyČernobílá cesta. Samozřejmě, pěšec se může na osmé řadě proměnit v jakoukoli figuru, bez ohledu na to, zda ji má již vyhozenou, či ne. V partii ruských šachistů Bělova sProchorovem na turnaji v Čeljabinsku 1991 bylo v jednu chvíli na desce dokonce pět královen!

Bělov–Prochorov
Čeljabinsk 1991

(diagram 1)

70.Dde7 Df7 71.Dxf7 Sxf7 72.Df5+ Kg8 73.Dfc8 Df2 74.Db4 Sg6 75.Dbc4+ Kh7 76.Dxg4 Sd6 77.Dce6 Sb4 78.Dd5 Vc7+ 79.Kd1 Sxd2 80.Dxd2 Df1+ 81.De1 Vc182.Kxc1 Dxe1+ a bílý se vzdal. 0-1

Pět dam v jeden okamžik na jedné desce je situace dosti kuriózní, nicméně hrálo se tak například ještě v partii Zorana Mačkiće s Andrejem Maksimenkem, která končila takto:

Mačkić–Maksimenko Jugoslávie 1994

(diagram 2)

49.Dh8+ Kg6 50.Da6+ Kf7 51.Db7+ Ddd7 a bílý se vzdal. 0-1

Asi nejzajímavější pozice sharémem dam na šachovnici je z partie či fantazie bývalého mistra světa Alexandra Aljechina. Vjeho knize Mé nejlepší partie 1908–1923, poprvé vydané vroce 1927 a pak ještě mnohokrát ivřadě překladů, je v komentáři k partii se Sigmundem Tarraschem uvedeno, že v jedné partii v Moskvě roku 1915 hrál Aljechin jako bílý takto:

Aljechin–NN
Moskva 1915

1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jc3 Jf6 4.Sg5 Sb4 5.e5 h6 6.exf6 hxg5 7.fxg7 Vg8 8.h4 gxh4 9.Dg4 Se7 10.g3 c5 11.gxh4 cxd4 12.h5 dxc3 13.h6 cxb2 14.Vbl Da5+ 15.Ke2 Dxa2 16.h7 Dxbl 17.hxg8DKd7 18.Dxf7 Dxc2+ 19.Kf3 Jc6 20.Dgxe6+ Kc7 21.Df4+ Kb6 22.Dee3+ Sc5 23.g8D blD

(diagram 3)

24.Vh6!! S hrozbou Dd8# 1-0

Byla však tato partie skutečně hrána, nebo šlo jen o Aljechinovu fantazii? Pokud se opravdu hrála, proč neuvedl v knize i jméno svého soupeře?

Kromě zmíněné Aljechinovy sbírky nejlepších partií, kde není uvedeno, kdo byl v té partii vůdcem černých figur, byla publikována i v knize The Elements of Chess Julia DuMonta z roku 1925, a to jako partie Aljechin–Grigorjev.

Jenže na moskevském turnaji zroku 1915 měl Aljechin s Grigorjevem černé kameny. Nehráli ale spolu i nějaké volné přátelské partie a není toto jedna z nich? Šachoví historici jsou přesvědčeni, že tato partie se nehrála, že vznikla jen ve fantazii mistra světa a že to byl jeden z nejpovedenějších hoaxů šachové historie. Podle Albrechta Buschkeho ukazoval Aljechin tuto partii v první polovině dvacátých let mnoha lidem jako svoji výhru nad Grigorjevem, zmíněnému DuMontovi ji měl ukazovat v roce 1923. DuMont ji pak jako partii Aljechin vs. Grigorjev zveřejnil ve své knize, citována byla i několika časopisy, její „realitu“ – byť bez uvedení jména soupeře – potvrdil ve své knize sám Aljechin a fáma pak už žila svým životem.

PAVEL MATOCHA

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*