Nejúspěšnější hoax šachové historie aneb kuriozní pozice na turnajových šachovnicích a ve fantazii mistra světa
A v normální partii také mohou být na šachovnici více než dvě dámy?“ nevěřícně kroutil hlavou kamarád, když jsem mu ukazoval krásnou šachovou studii Maria Matouše z knihyČernobílá cesta. Samozřejmě, pěšec se může na osmé řadě proměnit v jakoukoli figuru, bez ohledu na to, zda ji má již vyhozenou, či ne. V partii ruských šachistů Bělova sProchorovem na turnaji v Čeljabinsku 1991 bylo v jednu chvíli na desce dokonce pět královen!
Bělov–Prochorov
Čeljabinsk 1991
(diagram 1)
70.Dde7 Df7 71.Dxf7 Sxf7 72.Df5+ Kg8 73.Dfc8 Df2 74.Db4 Sg6 75.Dbc4+ Kh7 76.Dxg4 Sd6 77.Dce6 Sb4 78.Dd5 Vc7+ 79.Kd1 Sxd2 80.Dxd2 Df1+ 81.De1 Vc1+ 82.Kxc1 Dxe1+ a bílý se vzdal. 0-1
Pět dam v jeden okamžik na jedné desce je situace dosti kuriózní, nicméně hrálo se tak například ještě v partii Zorana Mačkiće s Andrejem Maksimenkem, která končila takto:
Mačkić–Maksimenko Jugoslávie 1994
(diagram 2)
49.Dh8+ Kg6 50.Da6+ Kf7 51.Db7+ Ddd7 a bílý se vzdal. 0-1
Asi nejzajímavější pozice sharémem dam na šachovnici je z partie či fantazie bývalého mistra světa Alexandra Aljechina. Vjeho knize Mé nejlepší partie 1908–1923, poprvé vydané vroce 1927 a pak ještě mnohokrát ivřadě překladů, je v komentáři k partii se Sigmundem Tarraschem uvedeno, že v jedné partii v Moskvě roku 1915 hrál Aljechin jako bílý takto:
Aljechin–NN
Moskva 1915
1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jc3 Jf6 4.Sg5 Sb4 5.e5 h6 6.exf6 hxg5 7.fxg7 Vg8 8.h4 gxh4 9.Dg4 Se7 10.g3 c5 11.gxh4 cxd4 12.h5 dxc3 13.h6 cxb2 14.Vbl Da5+ 15.Ke2 Dxa2 16.h7 Dxbl 17.hxg8D+ Kd7 18.Dxf7 Dxc2+ 19.Kf3 Jc6 20.Dgxe6+ Kc7 21.Df4+ Kb6 22.Dee3+ Sc5 23.g8D blD
(diagram 3)
24.Vh6!! S hrozbou Dd8# 1-0
Byla však tato partie skutečně hrána, nebo šlo jen o Aljechinovu fantazii? Pokud se opravdu hrála, proč neuvedl v knize i jméno svého soupeře?
Kromě zmíněné Aljechinovy sbírky nejlepších partií, kde není uvedeno, kdo byl v té partii vůdcem černých figur, byla publikována i v knize The Elements of Chess Julia DuMonta z roku 1925, a to jako partie Aljechin–Grigorjev.
Jenže na moskevském turnaji zroku 1915 měl Aljechin s Grigorjevem černé kameny. Nehráli ale spolu i nějaké volné přátelské partie a není toto jedna z nich? Šachoví historici jsou přesvědčeni, že tato partie se nehrála, že vznikla jen ve fantazii mistra světa a že to byl jeden z nejpovedenějších hoaxů šachové historie. Podle Albrechta Buschkeho ukazoval Aljechin tuto partii v první polovině dvacátých let mnoha lidem jako svoji výhru nad Grigorjevem, zmíněnému DuMontovi ji měl ukazovat v roce 1923. DuMont ji pak jako partii Aljechin vs. Grigorjev zveřejnil ve své knize, citována byla i několika časopisy, její „realitu“ – byť bez uvedení jména soupeře – potvrdil ve své knize sám Aljechin a fáma pak už žila svým životem.
PAVEL MATOCHA
Zajímavý článek. Přiznám se, že mě šachy velmi baví, hraju je aktivně a na šachu mě mimo jiné přitahuje právě i skutečnost, že lze mít v partii díky pěšcům a jejich proměně více než jednu dámu a když se ohlédnu zpět za cca dvaceti pěti tisíci mými odehranými partiemi na serveru playok.com, tak si pamatuju snad jen na tři nebo čtyři hry, kdy já i můj soupeř jsme měli na desce po dvou královnách, ale vážnou hru s pěti královnami jsem zatím nezažil. Asi je to opravdu vzácné něco podobného vytvořit, pokud oba soupeři hrají podle dané situace, nikoliv že taková kuriozní situace by vznikla po předchozí domluvě. Je otázka, zda-li lze sehrát vážnou šachovou partii, kdy by jedna strana měla v jednu chvíli dokonce čtyři královny, ale myslím si, že pět nebo šest královen je už maximální limit ve vážné partii, který asi nebude překonán. Na jedné webové stránce jsem objevil 17 her s 5 nebo 6 královnami, vytažené ze sedmimilionové databáze všech vážných šachových her převážně velmistrovské úrovně, které se za celou historii šachu odehrály, což představuje asi 0,0002 procenta šachových her s pěti nebo šesti královnami. Nikdy jsem na šachovnici neměl například tři stejné jezdce, věže, nebo střelce. A přesto existuje několik vážných her se třemi jezdci nebo jedna jediná partie v historii se třemi věžemi stejné barvy. O jejich ještě větším počtu ani nemluvě. Kuriózní na šachovnici je také čtyřpěšec – toho jsem také dosud nikdy nezažil, přesto jsem bílého čtyřpěšce viděl u partie Kovacs- Barth na stránkách Tima Krabbého. Proto pokud někdy zažiju velmi neobvyklou šachovou partii se zajímavou pozicí, beru to doslova jako výhru v loterii.