Virtuos Jobova osudu

Nejlepší český šachový skladatel konce století Mario Matouš by letos oslavil 71 let.

Mario Matouš na nedatovaném snímku

Kdo je umělec? Člověk, který hledá Krásu. Ale co je to Krása? Těžko říci. Zn ám umělce, kt eří vám odpovědí omšelými frázemi ve stylu: ‚Krása je pojem relativní a umělec je člověk, který dává lidstvu nahlédnout do svého rozervaného nitra.‘ Potom tento ‚umělec‘ představí své dílo v galerii. Betonový kvádr se dvěma nedbale vetknutými lešenářskými trubkami. Pod tím neortodoxní název: Bez názvu a cena 20 000 Kč. Vousatí kritici kroutí obdivně hlavami, ale normální člověk si odplivne a jde dál. Je jasné, že krása se nedá změřit, zvážit ani nelze dokázat její existenci. Ale věřím, že normální člověk má stále ještě zdravé estetické cítění a v tom vidím šanci pro skutečné umělce dobrat se k absolutní Kráse,“ napsal šachový skladatel Mario Matouš, jehož nedožité 70. narozeniny si připomínáme tento měsíc. Ideálu Krásy se Mario Matouš snažil svými studiemi přiblížit. Nikdy se nespokojil jen s nedbale nahozeným námětem, byť sebegeniálnějším. Studii cizeloval a leštil, aby všechno hrálo v krásné harmonii, aby už nemohla být lepší, aby byla dokonalá. Přesvědčit se o tom můžete i u dvou jeho děl, která vybíráme z knihy jeho nejlepších studií a úloh Černobílá cesta

Mario Matouš (16. 6. 1947 – 4 .7. 2013) byl šachový virtuos těžkého osudu. Narodil se jako třetí dítě středoškolských profesorů, a když mu byly tři roky, jeho maminka byla odsouzena v politickém procesu. Tatínkovi zakázali se o děti starat a poslali je na socialistickou převýchovu do dětského domova. Mario se tam ani pořádně nenaučil mluvit.

Otec Maria Matouše musel do výroby, sebrali jim i byt. Znovu učit na gymnáziu nemohl, ani když jeho manželku po dvou letech pustili z kriminálu. Na studia mohl Mario Matouš s takovým původem zapomenout. Navíc když sám odmítl vstoupit do dětské komunistické organizace Pionýr a aktivně se podílel na životě římskokatolické farnosti v Mladé Boleslavi, kam chodil do kostela ministrovat. Vyučil se strojním zámečníkem a jako dělník pracoval na montážní lince.

Šachy hrával velmi dobře, získal titul mistra FIDE, ale mnohem více ho to táhlo ke skladebnímu šachu. Múzou mu bylo pivo a on skládal mimořádně zajímavé koncovky. Složil tři stovky studií, z nichž více než polovina byla oceněna, ve dvaceti soutěžích získal první místo. Titul kompozičního velmistra mu sice nikdy nebyl udělen, ale to jen kvůli jeho problematické povaze. Od jisté doby přestal dbát na sportovní aspekt skladby a přestal obesílat Alba FIDE, což je předpoklad k udělení titulu. Matouše v té době zajímala již jen Krása.

Začátkem sedmdesátých let se oženil, ale děti neměl a brzy se zase rozvedl. Později žil na rozmezí Vinohrad a Žižkova s přítelkyní Hankou. Když v roce 2011 zemřela, začalo to jít s Mariem zdravotně z kopce. Stupňovala se jeho závislost na alkoholu i deprese. Začátkem roku 2013 se svěřil své sestře Arianě, že už nechce žít, že by spáchal sebevraždu, kdyby se nebál. Už ani šachové úlohy neskládal. Koncem června zkolaboval a 4. července 2013 zemřel.

PAVEL MATOCHA

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*