Umělcova vášeň pro šach

Všiml jsem si vaší vášně pro šachy, oslovil Pierre Cabanne proslulého francouzského umělce Marcela Duchampa. „Není to nic vážného, ale něco takového existuje,“ replikoval Duchamp a zdůraznil, že se mu líbí, že šachy nemají žádný společenský účel. Jsou tedy šachy ideální umělecké dílo? „Mohlo by být. Přidejte k tomu, že prostředí šachistů je mnohem sympatičtější než prostředí umělců.“ Na šachistech se Duchampovi líbilo, že jsou svou hrou posedlí a zaslepení, že jsou to blázni.

Citujeme z pozoruhodného knižního rozhovoru Marcela Duchampa s Pierrem Cabannem, který vyšel sice již v 60. letech, ale v českém překladu teprve minulý měsíc. S životem spokojený a nad problémy povznesený Marcel Duchamp v knize věnované především umění a umělcům se šachu dotkne ještě na několika místech, třeba když vysvětluje svůj vztah k básníku Andrému Bretonovi: „Je to takové trošku složité přátelství, víte, co tím myslím? Nehrajeme spolu šachy, chápete?“

Naopak s malířem Francisem Picabiou či fotografem Man Rayem šachy hrával. Šachy byly v Duchampově životě důležité. Kubistický obraz Portrét šachistů (z roku 1911) je jedním z jeho nejznámějších a nejlepších uměleckých děl. Duchamp také vytvořil několik plakátů na šachové turnaje a navrhl vlastní šachové figury. „Zatímco ne každý umělec je šachistou, každý šachista je umělcem,“ říkal Duchamp jinde.

Sám byl ostatně silným šachistou, který hrával nejen běžné turnaje, ale i mistrovství Francie, a svoji zemi dokonce reprezentoval na čtyřech šachových olympiádách. V letech 1930 a 1932 vyhrál slušně obsazené turnaje v Paříži v klasickém šachu a v roce 1933 se stal mistrem Francie v korespondenčním šachu. Kromě toho napsal s Halberstadtem knihu o pěšcových koncovkách (Opozice a korespondující pole jsou smířeny) a vedl šachovou rubriku v deníku Ce Soir.

Na olympiádě ve Folkestonu v roce 1933 hrál v jednom týmu s mistrem světa Alexandrem Aljechinem. Geniální Rus v roce 1925 emigroval do Francie a uvedl se tehdy famózně: sehrál simultánku naslepo proti 28 nejlepším šachistům Francie a suverénně vyhrál (23:5). Jedním z tehdejších Aljechinových soupeřů byl Marcel Duchamp. Podívejte se, co naslepo hrající Aljechin proti 28 soupeřům najednou viděl a co ne.