Pořadatelé lvovského mistrovství světa žen dluží peníze hráčkám i FIDE. Na titulním obrázku Rodák z Oděsy Jefim Geller patřil v padesátých letech minulého století mezi nejlepší šachisty světa. V roce 1955 vyhrál přebor Sovětského svazu a v roce 1962 byl druhý v turnaji kandidátů mistrovství světa.
Revoluce na Majdanu, anexe Krymu Ruskem a válka v Doněcku opakovaně dostávaly Ukrajinu na první stránky světových deníků a tato rozvrácená země se stala předmětem politických hádek i u nás. Šachová perspektiva by mohla nabídnout malý, ale plastický a o mnohém vypovídající obraz této země.
Předminulý týden Mezinárodní šachová federace FIDE oznámila, že jí Ukrajinská šachová federace dluží šedesát tisíc eur z pořádání mistrovství světa žen, a že proto zakáže ukrajinským šachistům účast na olympiádě a světových šampionátech (včetně kvalifikací). Ukrajinci se okamžitě začali hádat mezi sebou, kdo že je za dluh odpovědný – federace svalovala vinu na starostu Lvova, který to odmítal a házel vinu na pořadatele. V rámci těchto diskusí se navíc objevila zpráva, že ukrajinští organizátoři mistrovství světa dluží ještě honoráře šachistkám. Připočítáme-li k tomu nevyhovující sál, v němž velmistryně Hou Yifan a Marija Muzyčuková hrály (byl tak malý, že do něj nebyli vpuštěni diváci ani novináři), je těch selhání na jednu šachovou akci příliš.
Lednové pouliční demonstrace ve Lvově, spojené s oběšením figuríny ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, vyděsily nejen mnohé potenciální diváky, kteří chtěli do Lvova jet, ale také některé partnery a sponzory šampionátu. Celkem pochopitelně se obávali, že by mohlo násilí eskalovat jako na Majdanu.
Na Krymu narozený ukrajinský velmistr Sergej Karjakin přestoupil v roce 2009 pod ruskou vlajku a o několik let tak předběhl přičlenění Krymu k Ruské federaci. Dnes si může gratulovat k prozíravosti a nemusí se obávat, že by kvůli dluhům své šachové federace přišel o možnost bojovat o titul mistra světa. Právě Sergej Karjakin si totiž vydobyl na turnaji kandidátů právo vyzvat letos v listopadu v New Yorku Magnuse Carlsena k boji o šachový trůn.
O dalším ukrajinském velmistrovi světové špičky Vasiliji Ivančukovi se zase ví, že financoval účast ukrajinské reprezentace na šachové olympiádě ze své kapsy, protože jejich federace tehdy řekla, že na to nemá. A to přesto, že Ukrajinci bojují na olympiádě pravidelně o stupně vítězů, v letech 2004 a 2010 ji dokonce vyhráli.
Ukrajinský obrázek může dokreslit věta kamarádů z šachového klubu GROP, kteří se rozhodli dovážet z Gruzie do České republiky víno a koňak: „Kamion pošleme přes Turecko, přes Ukrajinu bychom se báli, to by také mohl přijet prázdný.“
Je to smutek a beznaděj rozvrácené země. Přestože se Ukrajina může pyšnit velkou šachovou tradicí (ze slavných hráčů minulosti se tam narodili například Fjodor Dus-Chotimirskij, Jefim Geller, Isaak Boleslavskij, Leonid Štejn či David Bronštejn) a i v posledních letech vychovala řadu světových hráčů (kromě již zmíněných Sergeje Karjakina a Vasilije Ivančuka jmenujme ještě Ruslana Ponomarjova, Pavla Eljanova a sestry Mariji a Annu Muzyčukovy), jet na turnaj do Kyjeva se v současnosti nebude chtít žádnému velmistrovi ani amatérovi. Zakončeme však tuto pochmurnou skicu něčím příjemným. Na počest ukrajinskému šachu a jeho šachistům vám tento týden nabízíme k řešení dvoutažku Vladimira Brona, rodáka z jihoukrajinského Mykolajivu.
PAVEL MATOCHA
Napište komentář