Motivovaná cesta do pekla

přednášek politologie si pamatuji bonmot, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Jako příklad bývají uváděny komunistické režimy, dnes můžeme přidat mnoho ekologických témat. V menším rozsahu zažíváme nyní příklad na dané téma i v českém šachu.

Ve světě 64 polí je vše – snad kromě emocí – menší, nicméně to ještě neznamená že nad tím lze mávnout rukou. Před několika lety zavedl Šachový svaz České republiky pro reprezentanty cenu Evžena Gonsiora se srozumitelným cílem motivovat je k další práci na svém šachovém růstu. Ten se snadno měří elo ratingem, a tak byla nastavena i devadesátitisícová cena Evžena Gonsiora. Aby ji reprezentant získal, musel za rok dosáhnout předepsaného nárůstu ratingu, a to při dodržení dalších podmínek, jako je minimální počet turnajů a minimální počet partií se silnějšími soupeři.

Zdánlivě tedy vše srozumitelné a pravidla jasná. Jenže je třeba reprezentanty dodatečně motivovat k růstu ratingu, když to je evidentní zájem každého šachisty? Čím má šachista vyšší rating, tím lepší pozvánky od organizátorů dodává a tím více si vydělá. Každý profesionální šachista a i většina těch amatérských se snaží vyhrávat a vylepšovat své elo. Cena Evžena Gonsiora tak bohužel fungovala pouze jako stimul udělat cokoliv pro získání posledních pár bodů, pokud se šachisté blížili k té hranici 90 000 korun prémie.

V roce 2017 chybělo jednomu z laureátů ceny, velmistru Janu Krejčímu, několik partií se silnějšími soupeři, a tak si domluvil na konci roku neveřejný zápas s velmistrem Zbyňkem Hráčkem. Tehdy jejich remízy za zavřenými dveřmi prošly a nikdo je nezkoumal.

V roce 2018 byl kousek od ceny velmistr Viktor Láznička, potřeboval ale pár bodíků do ela. Tak si domluvil zápas se svým kamarádem Stanislavem Cífkou, který se už mnoho let neživí šachem, ale kartami, a proto mu nějaká ratingová ztráta v šachu mohla být jedno. Ten zápas odehráli v soukromém bytě Cífky nejenže tajně bez diváků, ale i bez přítomnosti rozhodčího. Velmistr Láznička vyhrál body, co si představoval, ale protože si to dopředu špatně spočítal a potřeboval formálně v zápase s Cífkou mít ještě o jednu partii více, než hráli, domluvili se, že přidají do zápisu o zápase ještě jednu partii, kterou už ani nehráli. Když podvod praskl, Cífka mlčel, Láznička uznal chybu a nároku na cenu Evžena Gonsiora se vzdal.

Loni měl jako jediný šanci splnit kritéria Gonsiorovy ceny Vojtěch Plát. Když mu chybělo už málo – neprohrát poslední partii s ratingově podobně silným soupeřem nebo vyhrát partii s ratingově slabším –, zahájil nešťastný elektronický chat s kamarádem Richardem Biolkem jr. Ptal se ho, jestli se chystá nastoupit v blížícím se zápase krajského přeboru, a posléze mu nabídl, že kdyby ho teď Biolek nechal vyhrát, on by zas jindy pustil partii jemu. Konverzace byla doplněna rozchechtanými smajlíky a její přepis si můžete přečíst na Facebooku Chess Café.

Šlo o pokus o podvod, nebo o hecování kamaráda? Velmistr Plát totiž k zápasu v krajském přeboru ani nenastoupil a podle kapitána jeho týmu ani nastoupit neměl. Jenže mistr Biolek tu konverzaci nahlásil šachovému svazu, který s Plátem ihned zahájil disciplinární řízení a v sázce je nevyplacení ceny Evžena Gonsiora.

Disciplinární komise zatím nerozhodla, ale ŠSČR již udělal v dané věci jedno velmi rozumné rozhodnutí. Oznámil, že pro letošní rok cenu Evžena Gonsiora již nevypíše.

PAVEL MATOCHA

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*