minulý týden jsem dostal dvě nádherné knihy „Poděkování andělům a Vůně duše“ od Vlastimila Chládka. Vlastimil Chládek je ředitel Dopravních staveb Brno, milovník šachů, bowlingu a cyklistiky. Obě jeho knihy bych zařadil mezi opravdové skvosty šachové literatury a všem šachistům, ale i nešachistům je vřele doporučuji. Abych Vás trošku navnadil, tak s laskavým dovolením autora, přenesu některé pasáže /včetně partií / na náš šachový web. Teď už však nechme promlouvat Vlastíka Chládka v předmluvě knihy Poděkování andělům.
Před dvěma roky, při příležitosti jedné z pražských šachových simultánek, jsme se procházeli s kamarádem Pavlem Matochou po nábřežích Kampy a diskutovali o všem možném. Jednu chvíli mi mimo jiné řekl:“ Vlastíku, nechtěl bys psát blog na stránkách Pražské šachové společnosti?“ Ani jsme mu nějak ze široka neodporova, spíše jsem se a jen sám pro sebe trochu zoufale pousmál: „Jak bych já, při tom všem, čím se pokouším zabývat mohl psát jakési blogy?“ Jen jsem nevěřícně zakroutil hlavou nad tou naivitou a šli jsme dál. Někdy za dva měsíce jsem jen tak vzal do ruky pero a zkusil první příběh. A pak znova a pak už v pravidelných cyklech dál a dál… O rok později mi začaly probleskávat první myšlenky na knihu. Začalo mě velmi uspokojovat i pomyšlení na možné spojení příběhů a mých zhruba dvaceti setkání se světovými velmistry a mistry světa, uskutečněných za šachovnicemi simultánek. Ve svých úvahách jsme postupně pokračoval a konečný výsledek nyní držíte v rukách. Obě části knihy, příběhy a setkání s velmistry, propojují grafické práce – ilustrace a portréty – od pěti našich soudobých umělců. Bylo pro mě zajímavé sledovat, jak se se zadáním popasovali, a musím přiznat, že nahlédnutí do tvůrčího světa malířů a portrétistů bylo pro mě až nečekaně příjemné a obohacující. Třeba výsledek jejich práce zaujme stejně intenzivně i Vás. Mám i velkou prosbu, a to na čtenáře nešachisty, na ty, kteří znají šachy jen tak trošku, jen „jakoby od maminky“. Prosím neodkládejte jen proto tuto knihu. Je samozřejmě určena i pro Vás. Docela nedávno jsem si položil otázku, zda bych chtěl svůj život žít a prožít tak, jak byl a je nastavený. Nebo zda bych se nechtěl třeba zítra někde na zeměkouli znovu narodit. Jestli by mě nelákalo s jinou podobou, s jinými dispozicemi, možná muž, možná žena, žít Nový život. Na první pohled se mi ta otázka zdála složitá, ale kupodivu jsem ji měl zodpovězenu sám sobě poměrně brzy.
Je mi jasné, že třeba za rok, za měsíc nebo třeba i za minutu může být všechno jinak. Ale teď vím, s velkou pokorou, že bych nic neměnil. A za to, že svůj život tak cítím a vnímám, tak právě za to jsem chtěl touto knihou všem svým andělům odtud i odjinud poděkovat.
Vlastimil Chládek
Napište komentář