Loni v zimě vyšla kniha historek, vzpomínek a úvah slavného českého šachisty Vlastimila Horta.
Velmistr Vlastimil Hort je znám nejen díky svým skvělým partiím s hráči světové špičky ze 70. a 80. let minulého století, kdy býval čtvrtým nejlepším hráčem na světě, ale také díky historkám o těch slavných šachových časech. Hort je skvělým vypravěčem a publikum umí výborně bavit příběhy, které nemusí být do posledního puntíku přesné a pravdivé, ale vždy budou zábavné a vždy budou dobře odrážet charakter svých hrdinů. A přesně taková je i Hortova kniha „Budu-li míti kliku“, kterou v lednu 2017 plzeňské nakladatelství NAVA. Je souborem vzpomínek, historek a názorů, které čtenáře určitě pobaví a obohatí.
Šachový velmistr Vlastimil Hort (* 12. 1. 1944) patří mezi nejlepší české šachisty druhé poloviny 20. století. Získal šest titulů mistra ČSSR, v roce 1985 emigroval do Německa, kde vyhrál přebor země třikrát. Jedenáctkrát reprezentoval Československo na šachových olympiádách a významnou měrou se podílel na zisku stříbrné medaile v Luzernu. Během své kariéry vyhrál více než šedesát mezinárodních turnajů.
Nejdůležitější šachová partie Hortova života ale nedopadla dobře. V roce 1976 skončil druhý na mezipásmovém turnaji v Manile a postoupil do turnaje kandidátů mistrovství světa, ve kterém o rok později v Reykjavíku prohrál v boji o postup mezi čtyři nejlepší s Borisem Spasským, přestože měl na šachovnici vyhranou pozici a postup. Jenže překročil čas na rozmyšlenou…
Pojďme však zpátky od autora k recenzované knize. Čtenář v ní najde vzpomínky na Hortova setkání se slavnými šachisty minulosti, jako třeba s bývalými mistry světa Bobbym Fischerem a Vasilijem Smyslovem, stejně jako ještě hlubší vzpomínky na vlastní šachové začátky na Kladně. Zajímavé jsou i historky o slavných šachistech, se kterými se Vlastimil Hort nikdy nepotkal, ale o to více hltal vzpomínky na ně od svých starších protihráčů i parťáků. Sem patří třeba kapitola o „šachovém fanatikovi Aljechinovi“. Další rozměr dodávají knize autorovy politické a společenské úvahy o dnešním Německu a o islamizaci Evropy.
Knihu Budu-li míti kliku přečtete jedním dechem. Litovat je třeba jen odbyté redakční práce, takže v knize zůstalo zbytečně moc chyb a překlepů, které šly snadno a rychle opravit. Smutný je třeba pohled na mnoho zkomolených jmen slavných šachistů (Fisher / Fischer, Arbor Lilienthal / Andor Lilienthal, Ruy Polez / Ruy Lopez Ljibojevič / Ljubojevič a další), nebo záměny slov a výrazů typu „hosté i ryby začínají sedět (smrdět) již 4. dne“ či „zdravé svědomí (sebevědomí) Kubánce“. Stejně tak je chybou, že některé pasáže se v knize opakují (třeba o slivovici coby honoráři pro mistra světa Aljechina za války) či že není uvedeno, že některé části knihy byly již dříve publikovány jinde (např. v knize Bobby Fischer proti českým velmistrům nebo v Šachovém týdeníku).
Výnos z prodeje knihy, kterou si můžete objednat i mailem (prazska.sachova@gmail.com), bude příjmem Šachové nadace Vlastimila Horta, kterou založil před rokem slavný velmistr společně s plzeňským podnikatelem Janem Michálkem a pražským hoteliérem Jaroslavem Svobodou. Nadace by měla podporovat sociálně slabé mladé šachisty a také se věnovat prevenci drogových závislostí a boji s Alzheimerovou chorobou.
Pozice černého je jasně vyhraná. Stačilo zahrát 35…Sxc5, nebo 35…Dg4 a bílý by se v několika tazích mohl vzdát. Jenže velmistr Hort přemýšlel tak dlouho, až mu spadl praporek na hodinách a do semifinále postoupil bývalý mistr světa Spasskij.
PAVEL MATOCHA
Napište komentář